Zamilované básničky


Valentýn

Štastný Valentýn

Přeji já tobě
Tvoje srdce ozývá se ve mně

Tuze líbezný je srdce hlas
vždy když ho slyším zas

Stále láska k tobě sílý
Vždy mám rád tuhle chvíli

Já tě stálé chci míti
Pan bůh to tak aspoň cítí

V srdci tě nosívám
Na kolenou tě rád mívám

 

Chci tě mít jen pro sebe,
to je vše co si přeji,
prožívat ty krásný chvíle,
ve smutku i ve lži,
milovat tě celym srdcem,
jako matka dítě,
ale každé dítě jednou uteče,
do pekla nebo nebe,
budto tě tam umučí,
a nebo poznáš to dobré,
srdce se mi naplní žalem,
po mém milém,
chci ho mít u sebe,
ale všechno nejde,
každý má své přání v srdci ,dobré nebo špatné?
jako já tě mít v mích hříšních snech,
kde ty jako ďábel máš nekalé plány,
se svou duší zbloudilou mě hledáš městem zapomění,
je snad naděje? Ano,
Tvoje nesmělá duše hledá , že by mě ulovila?
Ulovila nevinnou duši,

 

Mám tě ráda si můj anděl, má hvězda splněných přání.
Si človíček nadějě co mi vždy schází.
Si má druhá půlka života, která mi vždy pomohla.
Za to si tě vážím poklade můj, vždy tě budu milovat stůj co stůj.

 

Broučku jsi to co mě hřeje u srdíčka,
to po čem touží má dušička.
Jsi štěstí co mě potkalo,
jsi láska co nebe mi ji seslalo.
Já nedokážu si bez tebe představit už vůbec nic,
jsi pro mě rub i líc.
Já když zavřu oční víčka,
plápolá mi v nich krásná svíčka.
To světýlko seš pro jenom ty,
už lítaj pro nás komety.
S tebou já jsem v sedmém nebi,
nezajímají mě žádné drby.
Ty jsi můj a já jsem tvá,
jsme jak láska rozkvetlá.
Miluju tě víc a víc,
bez tebe už nikdy nic

 

Ty jsi moje duše moje peřina,
ty jsi ta jediná s kterou můj den začíná.
Pokaždý co se vedle tebe probudím,
cejtím se jak když mi z hlavy plyne dym.
Když tě obejmu a políbím,
tak doufám že se už nikdy neprobudím.
Si můj život moje sluníčko,
si pro mě uplně všecičko.

 

Má lásko,
moje krásko,
to co chtěl bych Ti dát
nejsou jen slova planá,
do větru vyslaná,
ani zrno do pouště vyseté.

To co chtěl bych Ti dát
jsou slova lásky
do ouška šeptaná.

 

Vedle tebe chci usínat
vedle tebe se probouzet!
Jen tebe budu milovat,
na jiný se nekoukat!
Miluju jen tebe,
vím že mi sneseš modré z nebe.
Bez tebe již neusnu a nebudu spát,
jen s tebou chci na věky zůstavat

 

U okna sedím na nebe hledím,
vídím pádát hvězdičku posílám ti hubičku.
Mám jedno velké přání chci zažíz nežné milovaní.

 

Scházíš mi Lásko má,jak poušti voda,
má oáza usychá,proč ta bohů zloba.
Čím jsem se provinil,že trpět tak mám,
vždyť jsem jen miloval a láskou plál.

Schází mi pohled Tvých jiskřivých očí,
Tvůj úsměv a jeho spalující zář,
ve tmě bezhvězdných a probdělých nocí,
vidím před sebou jen Tvou překrásnou tvář.

Jsi hvězdou jedinou na černé obloze,
k níž vzhlížím s láskou svou bolestnou,
jsi královnou jen mého nebe,
chtěl bych být Ikaros a letět za Tebou.

Není mi souzeno,aby jsi byla jen má,
osud mi připravil muka veliká.
Proč láska největší,vždy člověku uniká,

 

Jen tebe miluji,
protože jsi můj květ
jsi jako celý můj svět,
proto tebe miluji nejvíc.
Od první chvíle co jsem tě potkala
chtěla jsem ti říct dvě slova,
a ty byli *MILUJI TĚ*

 

Srdíčko v dlaních posílám,
tomu koho v mysli stále mám,
koho mám zamčeného v srdíčku,
komu odevzdávám tělo i dušičku,
znamenáš pro mě stále více,
jak plamínek pro hořící svíce,
potřebuji Tě jako vzduch,
bez Tebe by zbyl ze mne jenom duch,

MILUJI TĚ HODNĚ MOC,
PROTO VOLÁM O POMOC.
HASIČE SVÉHO MÁM,
S LÁSKOU HO VŽDY OBJÍMÁM,
POLÍBENÍ POSÍLÁM,
ŽE V SRDÍČKU TĚ NOSÍVÁM.
MILUJI TĚ!!!!!!LÁSKO MOJE!!!

 

Keby si tak ležal pri mne, keď zaspávam,
keby si bol pri mne, keď sa ráno zobúdzam,
keby som tak mohla cítiť tvoju blízkosť,
keby si ma ľúbil celú večnosť.
Ale ja som stále sama,
od večera až do rána,
myslím na teba deň čo deň
a to, že nie si so mnou je zlý sen,
vidím ťa, keď zavriem oči,
len pre teba plačem celé noci.
Už more slz mi tieklo po tvári,
ale vo mne stále iskierka nádeje žiari,
že možno raz ma budeš ľúbiť
a ja nebudem mať dôvod smútiť.
Ale čím viac si ma nevšímaš,
tým viac tá iskra vo mne vyhasína,
prestávam veriť, že ťa budem mať,
že ťa budem mocz obíjmať,

 

Když sem byla malá,měla jsem svá přání..
Mím přáním nebyla panenka na hraní..
Chtěla sem být princezna,
taky tak krásná..a bohatá..
chtěla sem být nádherná..a celá ze zlata..
Že princezny nejsou?..to mi nikdo neřekl..
přála sem si jenom,aby drak mě odnesl..
Realita se však liší..od snů a přání,
i když sem toužila..svět mi v tom brání..
přece nemůžu být princezna..která vše má,
princezna.. co se jen usmívá..
Byla to touha..co sem cítila..
bylo to přání..v které jsem věřila..

 

Hodně zvláštní věc
jednoho dne stala se mi.
Tohle není kec,
opravdu moc líbíš se mi.

Tvůj pohled mě ničí,
jako rána tyčí.
Já chtěla bych tě mít,
ne o tobě snít!

Jako žádná jiná
milovala bych tě,
vážila bych si tě,
nezranila bych tě.

Nevím, co mám udělat,
aby si mi začal důvěřovat!

Nejdřív jsem tvý zlato,
a pak nestojim za to,
aby ses mi ozval...
Sakra, do srdíčka ses mi dostal!

Nedokážu přemejšlet,
nedokážu nic..
Můžu ti jen říct,
že chci tě čim dál víc..

Prosím, jestli jsem ti volná,
řekni mi to narovinu,
nevymejšlej si
žádnou trapnou hovadinu.

 

Já znám dívku jednu, co pro mě moc znamená.
Já znám dívku jednu, nebo se mi jen ve snech zdá?
Ne! Je skutečná, krásná, oči jako diamant co září.
Kůže jako pavučina hebká, je mým letním dnem v kalendáři.
Já znám dívku jednu, v jejíž náruči chci dál snít.
Je vločkou sněhu v lednu, již ve své srdce nechám vpít.
Je nekonečným mořem, co rozlévá se mi v duši.
Je mému srdci motorem, je zlatým šípem v amorově kuši.
Já znám dívku jednu, jen nevím jak jí to říci mám.
Že se bez ní ani nehnu, že své srdce jí na dlaň dám.
Že je tím co tvoří růži, jejíž trny hladí mou tvář.

 

Každýý mi radí že ti mám vše říct..
a já jsi radši nechám o tobě snít!
vím když tě vidím nervózní sem..
srdce mě hřeje,jak ten krásnej sen..
očka,srdce,celá já po tobě touším
a pak strašně moc v mysli bloudím..
myslím na tebe,na ten tvůj krásnej úsměv
a šťastná bych byla kdybych měla u tebe úspěch.
Spokojená sem když se ti dívám do očí
mám pocit že se svět semnou zatočí!
Mojásku ty jsi strašně mooc fájn..
a já sem zamilovaná jak na první máj!

 

Chci tě vidět,chci tě mít,
chci s tebou žít,
a navždycky společný život mít.

Chci tě u sebe mít,
a hodně dětí mít,
a krásnou svatbu mít.

Chci s tebou navždy být,
a krásnou postel mít,
v který budeme snít,
a hádky nechcí mít.

Jestli mně chceš,
dej mi odpověď hned,
ano či ne budu tě mit stejně ráda jako svého kamaráda.

 

Když nosím tebe v srdci,
připadá mi jiný celý svět,
jako by i v zimě rostl,
vonavoučký květ.

Hluboko v mém srdci ležíš,
nic tě tam netrápí,
každý den se jenom těšíš,
co tě láskou rozmáčí.

 

Miluju Tě,
jen Ty jsi láska má,
tak něžná,vzrušující,
jediná.

Miluju Tě stále víc,
každý den toužím stokrát to říct,
že jen s Tebou lásku prožívám
a s Tvým jménem na rtech
stávám i usínám.

Miluji Tě,
tak nenechávej mne už samotnou,
přijď a do svých dlaní vezmi ruku mou.
Bez Tebe se mé srdce souží,
zašeptám ti do ouška po čem toužím
a jak moc Tě miluji...

 

Jsi má radost, jsi můj trest,
jsi můj šrám v srdci který nejde smést.
Jsi mým tělem jsi mou duší,
jsi noční můra co mi spanek ruší.
Jsi mým trestem, jsi mým hřichem,
jsi rajská hudba co nese se tichem.
Jsi má víra, jsi má touha,
jsi má dlaň co hruď mi svírá.
Jsi má bolest, jsi má naděje,
jsi štěstí co se možná usměje.
Jsi má noc, jsi můj den,
jsi má cesta, jsi můj sen.
jsi všechnu co smysl má,
já jsem Ty a Ty jsi já.

 

Utrhl jsem v sadu růži,
položil ji na tvou kůži.
Růže krásně voněla,
a já si hned vzpoměl,
že rád tě mám,
své srdce ti dám.

Vůni růží zbožňuju,
srdíčko ti maluju.
Červené jak jahoda,
je to jenom náhoda.
Co nás k sobě svedlo,
přece tvé božské tělo.

Miluju tvých očí žár,
tak proč ja ten boj o tebe,
tak lehce vzdal.
Možná povím ti to až se vrátíš,
čekám, čekám na ten den!!!

 

Sladké sny...

Když hvězdy zhasnou,
je čas jít spát,
vzpomínku hladí
ten, kdo má rád.

Lásku svou ve snu líbávám
a do snění jí šeptávám,
že ač jsem sama a on sám,
v mysli jen s ním zas usínám.

Teď zavři oči, spinkat běž,
vzpomínku na mě věrně střež
a ve snu líbej moje rty,
neboť to smíš jen a jen ty!

 

Jsem závislák a ty mou poslední dávkou,jsem protestant a ty mojí noční stávkou.
Jsem kaskadér a ty moje odvaha,jsem psychopat a ty má povaha.
Jsem nic,když jsem bez tebe,už prostě nemůžem být bez sebe.
Nemůžem už klidně žít,každý večer budem snít,
o tom co bylo je a bude,jak daleko to ještě půjde?

Milion otázek,odpověď žádná,ty jsi však má víra kladná.
S tebou věřím s tebou chci lítat,zachvilku nám začne svítat.
Lásko moje dej mi sebe,spolu zvládnem výstup do..nebe.
Dám ti vše co si jen budeš přát,tak přijď mě dneska v noci hřát.

 

Malá čarodějka

Ač velmi zvláštní se mi zdá,
tahleta slečna rozverná,
tak v sobě to zvláštní kouzlo má.

Co vlastně chce, já nemám zdání,
snad vidím usměv, snad jen pohrdání
a pro její oči tu nemám stání.¨

Ač snažím se nemyslet,
já bloudím stále za ní,
snad splní se mi aspon jedno přání...

Ta dívka s podkou, vzala mi klid
a já snad bez ní už, nemohu být
a tak sbývá mi, už jenom snít.

Po tomto odmítne, mne snad ještě více,
ta moje překrásná, malá čarodejnice.
Co dodat teď? Jen to, že nemusíš se bát,
já svoje slovo dodržím, protože tě mám rád :(

 

Myslím na tebe,
jak jsme se společně koukali na nebe.
Jak na lavičce seděli,
a společně do očí si hleděli.

Myslím na tvůj pohled,
jak jsem o všem ztratila rozhled.
Na tvoje objetí,
plné něžnosti a napětí.
Jak stáli jsme u plotu,
zapomněla jsem na veškerou samotu.

Myslím na teplo,
které tělem se mi rozlehlo.
Když držel si mě pevně,
srdce se mi rozbušilo zjevně.

Myslím na sebe,
co mě k tomu vede?
Myslet na tebe pořád.

Chtěla bych si srdce zase nahřát
ve tvém objetí.
Znovu a znovu cítit to napětí...

 

ZVYKLA JSEM SI

Zvykla jsem si že jsi tady
stýská se mi po tvým hlase
co mi říkal v těžkejch chvilkách
všechno bude dobrý zase

Zvykla jsem si na tvý oči
ve kterejch je ruch i klid
zvykla jsem si na tvůj úsměv
nevím jak bez tebe být

Když tu nejsi,těžkejch chvilek
přibývá a přibývá
přemýšlím co udělal bys
víc už pro mě nezbývá

Možná že bych vážně měla
zapomenout na tvůj hlas
tak mi poraď jak mám umět
sama sobě zlomit vaz...

 

Princezna Poutníků

V prachu hvězd
a špíně časů
v ložnici svý kamenný
pavučiny visí z vlasů
v okně slunce slaměný
Tam usíná malá víla
princezna všech poutníků
co pro lásku propújčila
svoji duši bídníkům
Bylinky jí z stropu visí
po zdech v prachu ráda kreslí
společníky jsou jí krysy
v truhlu mezi šaty vlezly
Rozežraly pentle,krajky
vzpomínky a hříchy její
však pro lásku zakázanou
dál se smutkem prsty chvějí
Jenom jednou milovala
čistě,věrně,bez nadsázky
sama sebe zaprodala
do vězení téhle lásky
Krkavci nad hlavou křičí
v zřícenině zakletá
po náruči jeho touží

 

Ty nebo já

Dnes už na opačným konci lana
jeden zakotvuje
druhej fouká do plachet
na svojí straně barikády
já zůstala jsem sama
a marně hledám svůj poztrácenej svět
Barevný korálky zatoulaný v trávě
duhový kousky života mýho
podle cen z výprodejů už dneska posuzuješ
ráda bych věděla,co honí se ti v hlavě
když snažím se,posbírat jich aspoň pár
zatímco ty je hrstma z kapes vyhazuješ
Teď už je to ty anebo já
moje štěstí to jsi ty
tvoje štěstí však je ona
úsměv tvůj a tvoje radost,to jest spása má
místo tebe spoutám sebe
přec umírám,když nemám křídla volná

 

Otisknu do písku své dívčí dlaně,
vezmeš ty své a otiskneš je na ně,
pak do písku nakreslíš,
jen pro mě srdíčko,
něžně mi zašeptáš ,
jsi moje sluníčko,
možná už usínám,
zavírám očička,
schoulená v peřinách,
jak malá kočička,
možná už spím ,
a sny se mi zdají,
o naší lásce ,
už dech se ti tají,
a možná že nespím,
a vnímám tu noc,
tu tajemnou dámu ,
co má tu moc,
tak zkus na nebe napsat,
miluji Nikolku

 

Přispěchal bych s párem veršů na rtech
s kyticí živých květů,
bych zvěstoval světu
co přimělo mne najít,
k veršům cestu.

Jak hezké je milovat.
Jak hezké je žít.

Nejhezčí je však umět dát,
dát kytičku, dát něhu, dát lásku,
ba i život umět dát v sázku
když mám něco-někoho rád.

Nemůžu to zapřít,
že chtěl by mezi šťastné patřit,
co mají ten dar a umí dát,
mně však zatím musí stačit,
o tom krásném jen psát.

 

Utrhl jsem v sadu růži,
položil ji na tvou kůži.
Růže krásně voněla,
a já si hned vzpoměl,
že rád tě mám,
své srdce ti dám.

Vůni růží zbožňuju,
srdíčko ti maluju.
Červené jak jahoda,
je to jenom náhoda.
Co nás k sobě svedlo,
přece tvé božské tělo.

Miluju tvých očí žár,
tak proč ja ten boj o tebe,
tak lehce vzdal.
Možná povím ti to až se vrátíš,
čekám, čekám na ten den!!!

 

Jsi anděl, co naději mi dává,
jsi květina, co nikdy neuvadá.
Jsi slunce, co tak hřeje,
jsi smíšek, co se neustále směje.
jsi víno, kterým se opíjím,
jsi vějíř, kterým se ovíjím.
jsi denní světlo i noční svit,
jsi motýl, co do srdce mi vlít.
Jsi smích a pláč a taky hřích...

 

Když jsem tě prvně uviděl
tak jsem ti trochu záviděl
tvoje krásné oči
ze kterých se hlava točí

Chtěl bych ti dát lásku
a tím dal bych v sázku
svoje city zas
které těžko hojí čas

Kdybych tě teď miloval
mám strach že bych litoval
že to není snadné
nechat srdce chladné

Milovat či nemilovat
to mi nikdo nepoví
chybovat či nechybovat
však nebuďme bláhoví

Kdo nic neriskuje
ten nic neztratí
kdo nikoho nemiluje
zůstane sám na trati.

 

Já znám dívku jednu, co místo vlasů perly má.
Já znám dívku jednu, nebo se mi jen ve snech zdá?

Ne, je skutečná, krásná, je diamant co září.
Je pavučinou hebkou, je letním dnem v kalendáři.

Já znám dívku jednu, v jejíž náruči chci dál snít.
Je vločkou sněhu v lednu, již ve své srdce nechám vpít.

Je nekonečným obzorem, jež rozprostírá se mi v duši.
Je mému srdci ochozem, je zlatým šípem v amorově kuši.

Já znám dívku jednu, co je jak motýlek na špičce nosu.
V tichosti já do trávy si sednu a skřidélek jí setřu rosu.

Je věčností co trvá, když vše ostatní uchvátí čas.